Přeskočit na hlavní obsah

Já a #KnihaMinimalismus

Je to už docela dlouho co jsem se rozhodla trošku víc žít mimo svůj notebook, trošku offline. Stále jsem závislákem na sociálních sítích, obzvlášť Instagram - svět, kde je všechno krásné a dokonalé mě stále drží ve svých spárech. Mám neustále zvrácenou potřebu otravovat celý internet svýma selfíčkama, ukázkama toho co dělám, co jím, kde jsem nebo s kým. Přesto však po dlouhých letech mohu s klidným srdcem a svědomím říct že žiju. Snažím se každým dnem najít si něco, na co budu chtít vzpomínat i v budoucnu, něco, co mi utkví v hlavě a co mě bude posouvat dál. Snažím se postupně objevovat nová místa a města, zkouším nová jídla i přes fakt, že skoro nic nejím a nepiju. Kdoví, třeba si jednou troufnu dát v nějakém okouzlujícím podniku svou první kávu v životě a vypiju ji do dna a řeknu si, že už jsem asi dospělá a mé chuťové pohárky jsou již vytříbené. Možná si někde objednám červené víno, které mi zalahodí a k tomu mističku s olivami. A možná taky ne.

Snažím se užívat si volný čas, scházet se s lidmi, které ze mě nevysávají ty poslední zbytky energie, jejichž přítomnost mi něco dává a já cítím, že moje přítomnost dává něco jim. Tyto řádky už se snažím napsat asi dva měsíce. Ano, tak dlouhá byla jakási pomyslná odmlka mého působení na blogu. Značky, se kterými jsem spolupracovala na mě zapomněly a já si uvědomila, že vlastně nejsem ničím ani nikým nucena tu být. Těch pár z vás co mě čtete jste si mě našly i na facebooku či instagramu, takže se necítím nějak výrazně špatně. Taky už nejsem otrokem drogerií, parfumerií a nákupních center. Občas mám absťák a nutkavou touhu udělat si radost něčím materiálním, ale pak si raději zajdu s přítelem někam na jídlo, protože zážitky a společný čas jsou rozhodně přínosnější než stá rtěnka nebo dvacátá paletka stínů. Přes to všechno jsem se rozhodla napsat a publikovat tento blábol, nad kterým se mi možná vysmějete, možná mě pochopíte, možná si jen poklepete na čelo a řeknete si, co ta Michala zas mele.

K tomuto článku jsem se odhodlala po přečtení #KnihaMinimalismus, kterou před nedávnem vydala Martina z blogu @Blondieverse. Marťu mám hrozně ráda. Od jejího začátku blogování jsem byla víceméně s ní a řekla bych, že po jakési duševní stránce kráčíme spolu, i když se neznáme a já jsem o nějaký ten roček starší. Skrz její slova, která jsou k dispozici mám pocit, že roste stejně jako já. Možná je to blábol, někdo to nazve vlezdoprdelství, ale mně to tak prostě přijde. Někdy mám prostě pocit, že i člověk neznámý je mi vážně blízký. Nebudu tu psát recenzi, povím jen tohle:

Kapitoly, odstavce, věty i slova ve mně zanechaly hluboký dojem. Jsem vážně šťastná, že se mi podařilo ukořistit první surové vydání a že Martina obětovala svůj čas k napsání věnování, které mě tolik potěšilo. V Minimalismu jsou pasáže, u kterých se culíte, smějete nebo jste nuceni se zamyslet nad vlastním životem. Pokud máte rádi příběhy ze života či jen Martinin blog, určitě si knihu objednejte. Je fakt dobrá.



Komentáře

  1. Vidím, že nejsem jediná, kdo s blogem trochu pauzíroval :-D Je to fajn článek a máš mé plné pochopení, člověk by si měl užívat života a opravdu žít, ony ty priority se prostě v běhu života přeskupí a je to tak dobře. Ale je i fajn, sdílet myšlenky a obrázky s ostatními podobně naladěnými v nějaké míře - co je každému příjemné. Jsem ráda, že mám v bloglovinu i na insta samé fajn holky :-*

    OdpovědětVymazat
  2. Zaujimava kniha. Vobec som nepostrehla jej vydanie. Urcite sa na nu pozriem z blizsia.
    |Kaviareň u mačky|

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Moc děkuji za jakoukoli zpětnou vazbu. Moc si vážím všech Tvých komentářů. Díky za slova chvály i konstruktivní kritiku.